Kaelia

Světla arény mi najednou probleskla před očima a já cítila jen to, jak se mě na vteřinu zmocnila závrať.

Jen matně jsem si pamatovala, jak se ke mně Danton rozběhl, přehodil si mě přes rameno a pak mě položil na nosítka.

Daphnin smutný a ustaraný obličej, když mě odnášeli, byl to poslední, na co jsem si vzpomínala, než jsem ztratila vědomí.

Okenní tabulkou svítilo slunce a já cítila na kůži