Kaelia

Dalšího dne mě probudilo zaklepání na dveře.

„Už jsi vzhůru, drahoušku?“ Dolehla k mým uším sladká Clařina slova.

„Jo,“ odpověděla jsem napůl spící, zamotaná v prostěradlech. Válela jsem se po posteli, polštáře nacpané pod břichem a jeden pod hlavou, zatímco jsem byla pohřbená v povlečení.

Clara pomalu vešla a podívala se na mě. „Aha, vidím, že ještě ne. Ale dostala jsem za úkol se tě zepta