POV: Kaelen

Stiskl jsem Madelinu drobnou ruku pevněji a přitáhl si ji blíž k boku, když jsme sestupovali do podzemních pater ústředí smečky. Tíživé napětí viselo v chladném vzduchu jako hustá deka a s každým krokem k těžce opevněné suterénní zasedací místnosti mi tlačilo na ramena. Podzemní podlaží byla stejně široká a hluboká jako tyčící se budova nad námi a tvořila tak rozlehlou pevnost bez oken