Kaelen

Říkal jsem si, jak je možné, že ty sračky, co jsem zrovna předvedl, nikoho neprobudily. Došlo mi ale, že jsou oba zranění a nejspíš pod sedativy, takže to viděl jen ten mladý válečník a teď i jeho dvojče. Vypadali, jako by viděli ducha, a odhalili přede mnou hrdla. Slyšel jsem jejich myšlenky — znělo to jako mírně rozladěné rádio. Snažil jsem se to ze všech sil ignorovat; kdybych jim řekl,