Zbytek dne už pro nás oba znamenal jen papírování a občasné zjevení dvou havranů, kteří se odnikud vynořili s dopisy od sabatů, jež teď Kaelen vlastnil… ale den nakonec ubíhal opravdu v klidu. Hlava té paní mě sice děsila, ale i ona se v tom tichu zdála být spokojená.

„Madeline, je nějaké místo, kam bys chtěla cestovat?“ zeptal se s lehkým úsměvem.

„Pořád se cítíš provinile,“ dobírala jsem si ho,