„Když to tedy nemůžete udělat, alespoň mě s nimi nechte promluvit,“ řekla jsem a sklopila zrak.

„Nedovolím, aby ti někdo vrazil nůž do zad,“ řekl král.

„Vaše Veličenstvo, jsou to děti. Můžeme je pustit…“ Snažila jsem se vzpomenout si, co dělaly čarodějnice. „Mohly by jim vymazat paměť a poslat je k adopci,“ dodala jsem a jemně se zamračila. Usmál se.

„Máš dobré srdce, ale, Kaelene, neměl jsi ji se