Pohled Kaelie

Stulím se hlouběji do svého oblíbeného křesla a sleduji, jak západ slunce maluje na stěnách mého bytu jantarové a růžové pruhy. Káva v hrnku už dávno vychladla, ale já to sotva vnímám, ztracená ve vzpomínkách na onen den před šesti lety na horské silnici, kde se má cesta poprvé zkřížila s tou Torinovou.

I teď, o šest let později, stále cítím ten štiplavý kouř, vnímám ten spalující žá