Pohled Caiuse

Schoulený ve svém koženém křesle jsem s bolestným úšklebkem zavřel pálící oči a konečně jim dopřál chvilkové útočiště před ostrou září obrazovky počítače. Tabulky se mi už dávno rozmazaly do nesmyslných vzorců čísel a buněk. Popravdě řečeno, ve skutečnosti jsem nepracoval – čekal jsem. Doufal jsem. Pokaždé, když se na chodbě venku ozvaly kroky, srdce mi v hrudi zrádně poskočilo, jen