Pohled Kaelie

Zabouchla jsem za sebou dveře auta, ten zvuk se rozléhal tichým vzduchem. Nohy mě od Torina nemohly odnést dostatečně rychle, tak zoufale jsem chtěla utéct z tohoto rozhovoru, který vyvolal vzpomínky, jež jsem se tak usilovně snažila pohřbít. Srdce mi bušilo do žeber jako divoké zvíře, které se snaží vymanit ze své klece.

„Kaelio!“ Torinův hlas se nesl zespodu od schodiště a byl prot