Pohled Kaelie

Nejsem si jistá, jak dlouho jsme zůstali propletení, mé vzlyky nakonec přešly v tiché, nepravidelné oddechování. Caius mě beze spěchu držel, jeho silné paže mi byly útočištěm, o kterém jsem ani nevěděla, že ho potřebuji. Pravidelný rytmus jeho srdce bušícího mi do tváře se stal mou kotvou. Když jsem konečně sebrala dost odvahy vzhlédnout, při pohledu na tu surovou emoci v jeho lesníc