Pohled Kaelii

Zírala jsem Caiusovi do očí a sledovala, jak se v těch zeleno-zlatých hlubinách víří prudká bouře emocí, když se jeho zmatek roztříštil v počínající hrůzu. Srdce mi bušilo do žeber, každý zběsilý úder vysílal mým oslabeným tělem vlny úzkosti.

„Co...?“ vykoktal, jeho hlas praskal napětím a byl sotva slyšet přes plynulé, mechanické pípání mého srdečního monitoru. Prsty svíraly kovové z