Pohled Caiuse

Sledoval jsem Kiana, jak běží k vchodu do školy a jeho malý batoh se mu s každým energickým krokem odráží od ramen. Než zmizel za dvojitými dveřmi, otočil se ke mně s tím zářivým úsměvem, který mě občas ještě stále dokázal vyvést z míry – s naprostou zmenšeninou mého vlastního. Vymrštil pěst do vzduchu a já automaticky odpověděl stejným gestem. Tím byl náš malý ranní rituál, jenž se