Z pohledu Kaelie

Sluneční světlo se lilo oknem a hřálo papíry rozházené po našem stole. Caius seděl naproti mně, tmavé vlasy mu spadaly do čela, jak se skláněl nad hlášeními. Jizva na jeho rameni vybledla do tenké linky – jediná připomínka Dariovy otrávené čepele.

Zachytila jsem jeho pohled, když ke mně vzhlédl, oči se mu smály. "Co to má znamenat, tenhle pohled?"

"Jen přemýšlím, jaké mám štěstí,"