POV: VALERIE

Odstrčím židli dozadu. Nohy hlasitě zaskřípou po dřevěné podlaze. Vstanu. Srdce mi bije rychleji, než by mělo, a naráží do žeber jako pták chycený v pasti, který se snaží vymanit na svobodu.

„Možná mluvím jen z bolesti. Já to vím. Ale řekni mi, že bys nechtěl vidět ten výraz v jejich tvářích, kdyby zjistili, že spolu máme poměr.“ Hlas se mi daří udržet vyrovnaný, ale ruce se mi podél