DAMIAN

"Valerie!"

Teď si zpívala.

Přecházel jsem po ložnici s těmi černými šaty v ruce a volal její jméno, dokud jsem neměl hrdlo odřené, a ona si za dveřmi koupelny prostě dál zpívala, jako bych byl jen křoví. Jako bych byl kus nábytku. Jako bych byl nic.

"Valerie!"

Sprcha se vypnula.

Přestal jsem chodit. Zůstal jsem stát uprostřed pokoje a čekal. Říkal jsem si, ať zůstanu v klidu, ale neb