VALERIE

Damian tam stál na druhé straně dveří, tvář přitisknutou k otvoru, oči doširoka otevřené a rudé od slz. Ústa se mu zkroutila do grimasy bolesti a zuřivosti.

Hned vedle něj stála Vivienne, slzy se jí po tváři stále koulely, jako by jí svět ublížil, jako by ona byla ta, koho někdo zradil, jako by zrovna před pár hodinami neroztahovala nohy Roninovi.

Nepřestala jsem.

Moje oči neopust