VALERIE

Sledovala jsem, jak si Vivienne tiskne ruku k tváři, k té červené skvrně, která už na její kůži rozkvétala jako růže ve zrychleném filmu, a cítila jsem, jak se mi v hrudi rozlévá podivný koktejl zadostiučinění.

Oči měla skelné, rty se jí chvěly, celé tělo se třáslo náporem ponížení, které se na ni právě vylilo jako kbelík ledové vody, a já věděla, naprosto s jistotou jsem věděla, že t