RONIN

Poté, co Monica odešla, jsem dlouho nemohl usnout.

Ležel jsem potmě ve střešním apartmá a město se za sklem třpytilo jako pole spadlých hvězd. Převaloval jsem její příběh v mysli tak, jako falešný hráč obrací v prstech cinknutou kartu. Byla dobrá, to jsem jí musel nechat. Ty slzy, třesoucí se hlas, způsob, jakým tiskla dlaně k sobě jako prosebník u oltáře – byl to výkon hodný potlesku v