Když jsem se otočila, abych se na toho člověka podívala, všechno se odehrálo zpomaleně. Pániii, co se to dělo? Přestal snad plynout čas? Proč byly moje pohyby tak neohrabané a pomalé? Když jsem uviděla Knoxe stát ve dveřích, usmála jsem se a trochu naklonila hlavu.

„Knoxi, čauuu, jak se máš?“ Pániii, to byl můj hlas?

„Fajn,“ odpověděl zmateně a pak se zamračil. „Jsi v pohodě?“

„Já? Noooo, jo, jsem