Vrátila jsem se do pokoje s pocitem naprosté porážky. Co jsem vlastně čekala? Že si máma ve svém nabitém programu najde pár minut na to, aby si se mnou promluvila? Ale no tak, v její hlavě pro mě nikdy nebylo místo. Vždycky jsem to věděla. Je úplně stejná jako táta, oba se starají jenom o ty svoje pitomé práce. Mohla bych klidně umřít a ani by si toho nevšimli.

Převlékla jsem se do hedvábné noční