„No, já si to nemyslím,“ stěžoval si Knox.

„Sakra, chci po tobě jenom to, abys jí šel popřát a prostě ji sakra objal. Jako bych po tobě chtěl, aby sis usekl obě ruce,“ zavrčel jeho bratr.

„Ne,“ odpověděl Knox neoblomně.

„Fajn, tak se seber a vypadni. Uteč jako pokaždé.“ Ředitel se pak na mě podíval s milým úsměvem ve tváři. „Gemmo, ty bys mé matce ráda popřála, že ano?“

„Já?“

„Ano, jsem si jistý,