Gemma

V dálce jsem slyšela kroky; přibližovaly se. Pokusila jsem se otevřít oči, ale víčka mě odmítala poslouchat. Cítila jsem se příliš unavená, příliš slabá. Celé tělo vypovědělo poslušnost. Pak mě po levém líci něco lehce pohladilo, až mě jemně zamrazilo.

„Odpusť mi, že jsem tu pro tebe nebyl, když jsi mě nejvíc potřebovala. Hrozně mě mrzí, že sis tím vším musela projít sama.“

Počkat, patřil te