Poté se všichni u baru vrátili ke snídani. Knox usrkával pomerančový džus a jeho modré oči na mně neustále spočívaly. Nepřestal mě sledovat od chvíle, kdy jsme opustili můj pokoj. Připomínalo to řetězovou reakci: zatímco Rosalind zírala na Knoxe, on zíral na mě a já zírala do svého talíře.

Byla jsem až moc nervózní.

„Vy dva spolu chodíte?“ zeptala se zničehonic Rosalind. Knox se s odpovědí ani na