„Ne, já jen…“

„Jsi neslušná,“ řekl jsem, zvedl se ze židle a přistoupil k ní. „Ale to je v pořádku, nevyčítám ti to. Už tak jsem ztratil příliš mnoho času. Mělo to být rychlé.“

„Co to děláte?“ vyhrkla, když jsem zvedl nůž. „Říkal jste, že mě necháte žít, když nebudu křičet, a přesně to jsem udělala!“

„Ne, řekl jsem, že když nebudeš křičet, *možná* tě nechám naživu o něco déle.“

Jak dlouho mi trval