**Třetí osoba**

PLESK, PLESK, PLESK. Zvuk kovu dopadajícího na bolavé maso zlověstně prořízl tichý vzduch. Evie ležela obličejem dolů na stole a tiše přijímala tu bolest. Než klidným a roztřeseným hlasem odpověděla na svůj trest, vždycky sebou cukla nebo tiše hekla. Pěsti měla zatnuté tak pevně, až jí nehty do dlaní vyryly krvácející půlměsíce. V ústech cítila měděnou pachuť krve, jak se kousala d