**Evie**

Pomalu nabývám vědomí. Cítím měkkost polštáře na tváři a vidím jas dne za svými víčky. Postupně přesouvám tělo, abych zabořila hlavu ještě hlouběji do toho měkoučkého polštáře, a celé mé tělo se cítí, jako by ho přejel náklaďák. Musela jsem tvrdě spát, když jsem tak rozbolavělá a ztuhlá.

Měla jsem ten nejpodivnější sen! Zdálo se mi, že jedu na nóbl akci, abych se sešla s tatínkem a dvojča