**Evie**

„Evie, zlato… čas vstávat,“ zašeptal mi těsně u ucha tichý, drsný hlas. Horký ranní dech mě zašimral na kůži. Nacházela jsem se v tom nepříjemném mezistavu, kdy si matně uvědomujete své okolí, ale zároveň rychle padáte zpět do propasti říše snů. Znělo to jako ten samý zkreslený hlas.

„Evie,“ ozval se hlas znovu a důrazněji. Pohodlný kokon, který jsem si pečlivě vytvořila a zavrtala se do