**Evie**

„Tatínku!“ křičela jsem z plných plic, když jsme vstoupili do domu. Několik strážných sebou při té nečekané zvukové explozi odrážející se od mramorové podlahy cuklo.

„Evie! Uvnitř se nekřičí,“ pokáral mě Ryker s kroucením hlavy. Snažil se skrýt úsměv, ale nešlo to. Tak dobře jsem ho ošukala, že by mi před ním v tuhle chvíli prošla i vražda a on by s tím neudělal vůbec nic. Jen jsem na něj