Pavučina lží

Zrezivělé kovové dveře zaječely, když se rozletěly dokořán, a zvuk se rozlehl prázdným prostorem opuštěného skladiště. Mathias stál nehybně poblíž prasklého betonového pilíře s pažemi zkříženými přes svůj oblek šitý na míru. Jeho chladné oči sledovaly Vosse, když muž vpochodoval do přítmí. Vossovy těžké boty pleskaly o podlahu a v bledém měsíčním světle vířily prach. Za nimi v temnotě