Ostří zrady

Arthur vyšel z chabě osvětleného skladiště, mysl zvířenou směsicí pochybností a lítosti. Chladný noční vzduch ho zasáhl jako vlna, ale žár viny, který v něm hořel, zchladil jen pramálo.

Právě uzavřel smlouvu s ďáblem a moc dobře to věděl. Vzpomínka na samolibou tvář Magnuse Markova mu utkvěla v mysli, zatímco kráčel ke svému autu. Každý jeho krok byl těžší než ten předchozí.

Natáhl ruk