Visící pravda

Chodba se zdála být delší než obvykle a každý krok se zlověstně rozléhal, když nás madam Marta vedla do zahrady. Srdce mi bušilo v hrudi, ale neměla jsem tušení proč.

Napětí ve vzduchu působilo jako bouře, která co nevidět propukne, něco strašlivého, co se rýsovalo hned za rohem.

Když jsme vyšli do zahrady, naskytl se mi pohled horší než jakákoli noční můra.

Ztuhla jsem.

Můj mozek od