Spoutáni krví, rozerváni touhou.

Darius rázným, odměřeným krokem vešel do otcovy pracovny a s přimhouřenýma očima přelétl po svých bratrech, kteří už tam byli shromážděni: Dorian, Desmond a Cassius.

Napětí v místnosti se dalo krájet a nebylo to jen tím, že si je don Carmine zavolal k sobě. Ve vzduchu viselo něco mnohem temnějšího, něco nevyřčeného, co ztěžka ulpívalo na zdech.

„Otče, volal jsi mě