Bouře touhy

Déšť bubnoval do Cassiusova okna, zatímco stál poblíž, zhluboka kouřil a byl ztracený v myšlenkách. Rytmický zvuk dešťových kapek mu přinášel vzpomínky na ni

Thalii.

"Je to už nějaká doba, co jsem ji viděl," zamumlal si Cassius pod vousy. Nemohl přestat myslet na její oříškové oči, její porcelánovou pleť a na to, jak klidně vypadala, když tenkrát v noci nesl její omdlelé tělo do svého