Cizinka v kavárně

Vzduch v knihovně visel těžce, nasycený vůní starého papíru a zapomenutých příběhů. Stíny, dlouhé a zkreslené, tančily po stěnách, vrhané jedinou blikající žárovkou, která se snažila prorazit ponurost.

Můj otec seděl naproti mně, jeho silueta byla studií únavy. Jeho tvář, zvrásněná liniemi času a lítosti, byla krajinou pohřbených vzpomínek.

V ruce držel sklenici whisky, v níž se