Démonova volba

Pohled Dariuse

Něco nehrálo, nevím, proč jsem to tak cítil, ale prostě to nebylo v pořádku.

Stál jsem u okna sídla, déšť stále rozmazával šmouhy po skle jako slzy příliš hrdé na to, aby skanuly. Ticho v sídle bylo znepokojující. Chladné. Jako by se schylovalo k bouři, a to nejen venku, ale i ve mně.

Thalii jsem neviděl víc než hodinu, což mé srdce plnilo obavami. Zmizela a nezůstalo