Loutkové drátky

Z pohledu Thalie

Chladný tlak zbraně na mé hlavě byl tím nejkrutějším druhem ticha, jakému jsem kdy čelila.

Nebyla to jen ocel. Nebyl to jen kov. Byla to samotná smrt, která mi dýchala na krk a šeptala sliby, na které jsem nebyla připravená. Tep mi v uších bušil tak hlasitě, že jsem málem přeslechla Dariusův hlas.

„Nolane,“ štěkl, tón měl velitelský, ale třesoucí se, směsici zuřivo