Tiše jsem toho chlapce pozoroval, jak opatrně zavírá dveře; připadalo mi, jako by se mi dech zadrhl v krku, a bylo to tak trochu dusivé.

„Ty jsi ředitel, že ano?“ zeptal se, zatímco ke mně dělal drobné krůčky. Přikývl jsem, stále neschopen slova.

Když jsem ho viděl naposledy, pořádně jsem si ho neprohlédl, ale teď, do prdele, jak jsem mohl byť jen na vteřinu uvěřit těm výsledkům? Tohle byl můj chl