Přála bych si říct, že Victor přehání, ale nepřeháněl. Leander byl doslova jeho život. Věděla jsem to, a tak jsem tiše čekala, až se uklidní. Zdálo se to jako věčnost, jen kroutil hlavou, odfrkával si a zároveň se uchechtával, zjevně v naprostém šoku.

"Victore?" Dobře, už mě to čekání unavovalo a chtěla jsem odsud odejít, alespoň jakmile se ujistím, že je v pořádku. "Victore?"

"Co?! Co, Valerio?"