No, díky nebesům, že mě v tom nenechala, protože jsem se během vteřiny probrala ze svého strnutí a ruku mu stiskla.

„Paní Donovanová, ale to už jste věděla, protože jste vyslovila mé jméno, hehe.“ Nervózně jsem se zasmála. Ano, nervózně, protože jsem byla opravdu nervózní. „Pojďte dál, prosím,“ řekla jsem a ustoupila mu z cesty.

Popravdě jsem nečekala, že půjde dovnitř, ale on šel. A tak jsem se z