Zbytek cesty proběhl v tichosti; byla jsem vděčná za to, že se Roman na nic neptal, protože bych ani nevěděla, jak mu odpovědět.

Když zaparkoval, požádal mě, abych vystoupila, jelikož se chce ještě projet. No, měla jsem to odmítnout a říct mu, že nikam nepojede, vždyť dokonce pršelo, ale potřebovala jsem trochu soukromí. Potřebovala jsem mluvit se svými lidmi a naplánovat její smrt, takže jsem nas