Neadýchala jsem ztěžka, byla jsem klidná. Strávila jsem totiž pěkných pár let na ulici — kde jsem se s podobnými situacemi setkala. Kdybych neměla syna, na kterého musím myslet, ruce bych nezvedala.

„V peněžence mám asi šestadvacet set. Vezmi si to a nikdo o tom nikdy neuslyší,“ řekla jsem, s rukama stále nad hlavou.

„Nejsem tu pro peníze.“

„Aha, chceš to auto? Víš, že to má sledovací zařízení; to