Těžce jsem oddechovala, kousala se do vnitřní strany tváří a namlouvala si, že je to jen sen – noční můra – že tu ve skutečnosti není.

„Mám hlad, ano, a z toho mám halucinace,“ říkala jsem si, když mi přesně v tu chvíli zakručelo v břiše.

Bylo to pochopitelné; dnes jsem neměla jediné pořádné jídlo. Musí to být tím, ale to zaklepání na dveře slyšela i Vera, tak kdo tam stál?

Zavřela jsem oči, a kdy