Nikdy předtím jsem takové místo neviděla; bylo to nebe...

Vyzdobeno bílými růžemi, uprostřed pokoje stál gauč a ve vzduchu se vznášel jakýsi bílý povrch. Vypadalo to jako mraky; nebýt té božské vůně a nereálného vznášení, myslela bych si, že je to kouř.

Dělala jsem malé krůčky směrem ke gauči a očima bloudila po místnosti; stěny, ačkoliv jsem na ně pořádně neviděla, byly pomalované.

Hudba tu byla