Zhluboka jsem se nadechla, než jsem se otočila a věnovala mu úsměv: „Victore, ahoj, posaď se prosím. Omlouvám se, že je to tu teď trochu rozházené.“

„To nevadí. Můžu?“

„Oh.“ Podívala jsem se na své břicho, když tam ukázal. Ano, už se mi začínalo rýsovat. „Jasně…“ Opět, stále jsme nevěděli, kdo je otcem, takže jak Roman, tak Victor měli dovoleno mé břicho líbat a dotýkat se ho.

Klekl si, políbil ho