Nathaniel svraštil obočí, jeho pohled padl na bledý kotník Beatriciny druhé nohy.

„Proč tak coudáte?“ zeptal se ledabyle, dychtivý už odejít.

Kdyby ho tu viděla kterákoliv z těch hvězdiček, nepochybně by se na něj sesypaly, nabízely by mu pití a snažily se s ním zapříst hovor.

„Necoudám. Můžeme jít.“ Beatrice se narovnala a rychle si nacpala kapesníček i do druhé paty.

Nathaniel konečně viděl, co