Julian samozřejmě velmi dobře znal auto, které Isla řídila.

Vyřítil se před dům, ale to, co spatřil, nebyl její vůz.

Obličej se mu okamžitě protáhl zklamáním a předchozí radost se v mžiku rozplynula.

Byl to přesně ten pocit, kdy se naděje v jediné vteřině promění v žal.

Lincoln na Juliana zavolal, jakmile ho spatřil:

„Juliane! Pojď mi pomoct. Děti spí.“

Celé to vypětí děti natolik zmohlo, že když