Caleb si zamumlal pro sebe. Jistě, nevstoupí do stejných dveří, kdo nepatří k sobě.

Islina nátura byla té Nathanielově až příliš podobná.

„Zdá se, že budoucnost je slibná!“

Bůhví odkud se v něm ta sebedůvěra vzala, ale okamžitě pocítil, že Nathaniel má obrovskou šanci.

„Bohyně, počkejte na mě!“ vykřikl za běhu.

Když Isla konečně došla k autu, otevřel jí dveře zadního sedadla.

„Říkal jsem přece, že