Když Bianca viděla, jak je Isla dokonalá, náhle ji přepadl pocit méněcennosti.

Isla působila jako vznešená a elegantní bílá labuť, zatímco ona sama si připadala jako obyčejná divoká kachna.

Pohled na Islinu výjimečnost ji bolel, přesto si však nedokázala pomoct a hltala jednu zprávu za druhou.

„Ta žena má neuvěřitelné štěstí. Pochází ze skvělé rodiny, má překrásnou tvář a tak oddaného nápadníka.“