Arthur vešel do svého pokoje. Dante stál na chodbě, svíral směnku a byl ponořený do svých myšlenek. Zrak mu padl na berli vedle Arthura a vzpomněl si, jak ho vesničanka nazvala „kriplem“.

Dante zamířil k Arthurovu pokoji. S úctou sklonil hlavu a řekl: „Pane Higginsi, opravdu jsem se přišel omluvit. Minule jsem byl za hlupáka a slibuji, že už se to nestane.“

Dante stál u dveří ještě dlouho, ale Art