Clara s tváří chladnou a bez výrazu sledovala, jak k ní Dante pomalu kráčí.

Když se přiblížil, pach alkoholu smíchaného s jeho vůní přinutil Claru nakrčit nos. Její tvář zůstávala neprostupná a jasně dávala najevo otrávení. „Je pozdě. Proč tu...“

Než stihla Clara větu dokončit, Dante si ji náhle přitáhl do náruče a pevně ji objal.

„Klidně mi říkej, že jsem blázen.“ Danteho chraplavý hlas zaduněl s